Sebevraždy
Sebevražda je akt vědomého a úmyslného ukončení vlastního života. Člověk, který tento čin provede, se nazývá sebevrah. Sebevražda je nejčastější příčinou nepřirozeného úmrtí.
U nás se problematikou sebevražd začal jako první zabývat Tomáš Garique Masaryk.
Statistiky:
Ženy se o sebevraždu pokoušejí třikrát častěji než muži. Přesto v celkovém počtu 
dokonaných sebevražd výrazně převládají muži. Ženy si totiž nejčastěji vybírají způsoby, které se v odborné literatuře nazývají měkké, jako je například požití léků, přičemž úspěšnost tohoto způsobu sebevraždy se odhaduje na 10%. Muži potom zpravidla volí tzv. tvrdé způsoby: oběšení, skok z výšky nebo střelnou zbraň. Účinnost těchto metod je přitom přibližně 80%.
Většinou se u žen jedná o sebevraždy demonstrativní, podle statistik ženy takové pokusy dělají 4× častěji než muži.
Nejčastěji k tomuto činu přistupují lidé mezi 45 a 50 lety.
V roce 1993 počet sebevražd v ČR dosáhl minima (938 případů). V období let 2001–2005 bylo v Česku zaznamenáno 8023 sebevražd (pro srovnání v tomto období zemřelo 7010 osob při dopravní nehodě), což tvoří 1,48 % celkového počtu úmrtí a 23,3 % úmrtí vnějšími příčinami.
Nejčastějším důvodem spáchání sebevraždy je fyzická memoc, nemoc psychická, náhlá deprese a rodinné poměry, sebevraždy z lásky nebo žárlivosti. Málokdy však
najdeme jen jeden motiv sebevraždy.
Nejčastější způsoby sebevražd jsou oběšení, skok z výšky a zastřelení, utopení, skok pod vlak a otravy plynem, otravy jedy.
Z celkového počtu 1 432 sebevražd v roce 2000 bylo 134 alkoholiků (120 mužů a 14 žen) Nejvíce alkoholiků spáchalo sebevraždu ze skupiny nezaměstnaných. Alkoholici volí nejčastěji ze způsobů sebevraždy oběšení.
Podle věku je sebevraždou nejohroženější zejména věková kategorie čtyřicátníků, seniorů nad sedmdesát let a padesátníků. Mladých lidí mezi 20-30 rokem života spáchalo sebevraždu o 7 více než třicátníků. Další ohroženou skupinou jsou šedesátníci.
Ze sociálního hlediska jsou nejohroženější skupinou nezaměstnaní. Druhou skupinou jsou dělníci (pravděpodobně proto, že tvoří nejpočetnější skupinu obyvatel).
Zvláštní pozornost si zaslouží sebevraždy dětí. V období 2001–2005 bylo zaznamenáno 11 případů (věková skupina do 14 let). U dětí se jedná o impulzivní zkratkovité jednání. K takovému činu pak stačí třeba špatná známka na vysvědčení a strach z reakce rodičů. Častým důvodem je také nešťastná láska
nejvíc sebevražd se stává na jaře. Psychologové pro to mají vysvětlení. Podzimní období je depresivní samo o sobě a špatná nálada i pesimismus tak proto lidé vnímají jako cosi, co k podzimu logicky patří. Pokud však pocity zoufalství a beznaděje přetrvávají až do jara, začínají ostře kontrastovat s optimistickým okolím. Zoufalství a pocity bezvýchodnosti se tak mohou ještě prohlubovat a stoupá riziko sebevraždy.
Počet sebevražd je výrazně vyšší ve městech než na venkově. Co se týká zeměpisné lokalizace, největší procento sebevražd vykazují asijské státy. Každý den tady dobrovolně ukončí svůj život 1100 osob. Rekordmany jsou Japonsko, Thajsko nebo třeba Jižní Korea. Z evropských států vede Rusko a další pozici sebevražedného žebříčku obsazují USA.
Zajímavé je, že velký pokles sebevražd nastal během obou světových válek, v přímém ohrožení nejen života jednotlivce, ale celé společnosti lidé paradoxně projevují větší životní vitalitu.
Sebevraždy z psychologiskéh hlediska:
Sebevražda (suicidium) je agresí obrácenou proti sobě, jde o vědomé a úmyslné ukončení života. Širším pojmem je sebevražedné (suicidální) chování, zahrnující vedle dokonaných sebevražd i sebevražedné pokusy a projevy svědčící o sebevražedných myšlenkách a záměrech.
Sebevražda je obvykle nejzávažnější komplikací duševních nemocí (těžká deprese, schizofrenie, závislosti na návykových látkách, či některých poruchách osobnosti - hraniční osobnost, nebo osobnost s disociálními rysy). U dospívajících se nejčastěji zdůrazňuje korelace s poruchami nálady a poruchami chování. Řada osob, které se pokusí o sebevraždu má ambivalentní postoj k životu. Chce zároveň žít i zemřít. Přání zemřít bývá spojeno s různými fantaziemi, které obsahují jak agresi obrácenou vůči sobě samému, tak agresi obrácenou vůči tomu, kdo je prožíván jako frustrující objekt. Bývají přítomny fantazie o spojení se ztracenou milovanou osobou, ale i fantazie o pomstě či potrestání toho, kdo frustruje nebo opouští. Důležitým a neopomenutelným rizikovým faktorem je prostředí, které zahrnuje vlivy primární rodiny, mezilidské vztahy, vztahy sexuální, pracovní a ekonomické problémy. Sebevražedné chování je obvykle výsledkem interakce intrapsychických procesů a vnějších okolností, které působí jako stresory. U dětí a adolescentů pozorujeme výraznější projevy vzteku a na důležité osoby (často rodiče), zároveň s pocity zoufalství, viny a bezmoci. V tomto věku bývá sebevražedné chování spíše volání o pomoc, než skutečného přání zemřít.
Bylo by však zjednodušené toto chování posuzovat jako prostou "manipulaci" nebo "demonstrativní" sebevražedný pokus, vzbuzování pozornosti okolí. Prostá manipulace spočívá spíše v předstírání sebevražedného jednání, jež ovšem také může mít nebezpečné důsledky.
Někdo uvádí, že Problém sebevraždy není jen v depresi, ale tkví již v našem samotném nazírání na smrt.
Léčba bývá často nesnadná. Léčebné postupy jsou odvozeny z klinických pozorování účinků různých intervencí a od klinických znalostí psychopatologie těch, kteří se o sebevraždu pokusili. Cílem specifických intervencí je zmírnit sebevražedné úmysly a do důsledku snížit sebevražednost.
Důležitou oblastí je prevence, která je založena na včasném podchycení rizikových faktorů.
Každý pacient musí být léčen s přihlédnutím k unikátním okolnostem situace každého jedince. Takováto léčba vyžaduje individuální přístup terapeuta, i zapojení dalších zdravotnických profesionálů. Terapeuti musí být pro pacienta dostupní a musí mu nabízet aktivní podporu a optimismus
Druhy sebevražd:
Plánovaná, bilanční
Jde o naplánované rozhodnutí, člověk nevidí důvod, proč dál setrvávat na světě. Lze dokonce konstatovat, že detaily provedení připravuje a plánuje velice pečlivě, někdy až zálibně. Velmi často ji plánuje v naprostém soukromí, pouze člověk s velmi pomstychtivým motivem s sebou chce vzít co nejvíc jiných lidí. To je případ fanatických teroristů nebo prostě člověka v hlubokém týlu nepřítele, ať se jedná o jakékoliv pojetí výrazu nepřítel (osobní, válečný, atd.). Je velice obtížné této sebevraždě zabránit, protože bez odborné pomoci touha po klidu a dosažení pomyslného ráje přetrvává a vede k novým přípravám. Otázka podílu viny nejbližšího okolí dotyčného je velmi diskutabilní. Ne každý dokáže odhadnout nebo dokonce vyhodnotit jakékoliv známky „volání o pomoc“, pokud jsou vůbec rozpoznatelné v poslední fázi příprav. Bilanční sebevraždy často páchají vážně nemocní lidé.
Impulzivní
Vznikne z náhlého popudu, a to i při dlouhodobých depresích („padla poslední kapka“), může působit velmi náhle. Šok z momentálního psychického úrazu překryje vše ostatní a dokáže překrýt i pud sebezáchovy. Pokud se podaří sebevraha zdržet, roste šance na potlačení této myšlenky. Obnoví se potřeba žít nebo alespoň strach z bolesti. Stává se, že i impulzivní sebevrah kolem sebe nechá náznaky, kterými podvědomě volá o pomoc a pozornost okolí.
Předstíraná
Předstíraná sebevražda je velmi oblíbený nástroj citového vydírání, při kterém je obětí jednoznačně okolí. Sebevrah se zajistí, aby někdo přišel a našel ho. Bolest z pořezaných zápěstí nebo předloktí vnímá optikou velikosti trestu toho, kdo to zavinil – tedy vydírané osoby. „Bolí mě to proto, že jsi byl zlý.“ Hrubší zacházení s vyděračem se ukázalo jako celkem přínosné. Ve zdravotnických zařízeních bývali „práškaři“ nuceni podílet se na úklidu po výplachu žaludku, řezné rány se zašívaly bez většího umrtvení. Stále platí, že přistoupení na hru sebevraha znamená jeho vítězství.
Forma protestu
Jsou známy i případy (neteroristických) aktů sebevraždy, které vyjadřují politické postoje a burcují veřejnost. Často jsou pak oslavovány jako hrdinské činy. Z českého prostředí sem patří sebeupálení Jana Palacha a Jana Zajíce v roce 1969 na protest proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy. Sebeupálením protestoval také v roce 1960 budhistický mnich Thích Qu?ng Đ?c v Saigonu (Jižní Vietnam) a Norman Morrison ve Spojených státech proti válce ve Vietnamu. Ke smrti může vést také protestní hladovka, což málem postihlo Mahátmu Gándhího, který se snažil zabránit bojům mezi hinduisty a muslimy.
Zvláštní typy sebevraždy
Harakiri (hara-kiri), resp. (seppuku) je japonská rituální sebevražda.
Sebevražedné útoky
Kamikaze (česky: Božský vítr) je japonský termín který byl Na konci druhé světové války použit pro označení pilotů, kteří se s letouny napěchovanými trhavinou vrhali na spojenecké lodě. V zemích mimo Japonsko je toto slovo používáno pro označení sebevražedného útočníka
Dalším zvláštním druhem sebevraždy by se dala také dala označit eutanazie. Je to usmrcení na žádost (též asistovaná sebevražda). Usmrcení na žádost, tedy se svolením poškozeného, stejně jako asistovaná sebevražda, je z hlediska českého trestního práva nedovolené a je posuzováno jako vražda.
