Anarchie v praxi
Anarchie v praxi
Často se tvrdí, že anarchismus je sice hezká myšlenka, ale naprostá utopie, která nemůže být nikdy uskutečněna. Všude spousta anarchistické teorie, ale prý žádný příklad opravdu fungující anarchistické společnosti. U některých lidí, a není jich zrovna málo, je toto nejčastější předsudek vůči anarchistické myšlence. Podíváme-li se ale do historie a zkoumáme-li některé události a hnutí v dnešním světě, zjistíme, že v tomto bodě kritikové nemají pravdu. Již od začátku je ale nutné k dané problematice přistupovat s předpokladem, že nic není dokonalé, vše má své chyby - někdy viditelné, mnohdy skryté.
Dál je důležité si uvědomit, že z hlediska anarchie v praxi není nikterak podstatné, zda se něco označuje za anarchistické či nikoli. Kdybychom se pídili pouze za nálepkou, daleko bychom se asi nedostali. Podstatné jsou principy, podle nichž lidé žijí, pracují, sdružují se a rozhodují. Jistě nebude na škodu, když tyto principy, které jsou deklarovány snad v každém anarchistickém manifestu, zopakuji: předně jde o solidaritu čili vzájemnou pomoc, poznání toho, že lidé si nemají být nepřáteli, ale naopak si mají vzájemně pomáhat a sdružovat se v zájmu svém osobním; a o maximální svobodu jednotlivce, samozřejmě s přihlédnutím ke svobodě těch ostatních; z organizačních principů jmenujme decentralizaci, systém autonomie a federace, rozhodování zdola, samosprávu... Vedle toho můžeme označit principy, které by přítomné být neměly, a které jsou bohužel běžnou součástí dnešního kapitalistického světa - útlak, sociální nespravedlnost, vykořisťování, autoritářství, militarismus, diskriminace atd.